toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:23
Včera94
Tento měsíc:975
Celkem:541431

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Cesta na východní Slovensko 17. - 19. 4.2010 Tisk Email

phoca_thumb_l_Slovensko_6Při této výpravě uskutečněné za vydatné pomoci členů KVH Beskydy a zejména pana starosty obce Stebnik jsme navštívili konkrétní místa bojů v kopcích nad obcí Stébník. Pro ušetření času jsme se nechali první část cesty vyvézt automobilem pod sedlo Blechnarka (na mapě č.161 slovenského Vojenského kartografického ústavu a.s., ISBN 80-85510-28-6 mělo sedlo jen polské označení Przelecz Wysowska 610,0).

Ze sedla Blechnarka, které je přímo na státní hranici, jsme šli kousek do Polska a pak po značené cestě doprava, na severo-východ, proti proudu a současně podél potoka Ropa. Asi po ¼ hodině chůze jsme odbočili z cesty, překročili potok a po pěšině ve stráni jsme se dostali k válečnému hřbitovu č.49. Hřbitov je celkově dobře upravován, až na některé náletové rostliny, které začínají růst na hrobech. Na hřbitově mě zaujali zejména hroby vojáků ruského 196.pěšího Insarského pluku ze 49.pěší divize a rakousko-uherského (obsazením slovinského) C.a k.pěšího pluku č.87. Po stejné cestě jsme se vrátili na rozcestí (na polském území) a odtud jsme zamířili po polském území mimo cesty přímo k vrcholu kóty 806,0 Staviská (slovensky) neboli do oblasti Plaziny (polsky). Po krátkém hledání nejsnazšího přechodu jsme překročili potok Ropa a hustým, nízkým lesem jsme došli k úpatí kopce. Poté následoval krkolomný výstup. Nahoře jsme u hraničního patníku pojedli. Do stran od nás, na samém hřebeni kopce, se táhnul do kamenité půdy (spíše do větších kamenů) zbudovaný zákop, orientovaný na severo-východ, proti Haliči, občas doplněný spojovacími zákopy a širšími prostory (zřejmě místy na munici a odpočinek). Délka relativně zachovaného úseku, který jsme pak chvíli sledovali, byla nejméně 1 km.

Z kopce jsme sešli na slovenskou stranu zhruba do oblasti Spáleniská. Zde jsme se napojili na nedávno zbudovanou, nerozbitou asfaltovou cestu (pro hasiče). Z této cesty jsme ale brzo sešli a přes oblast Peraje a po louce pod kopcem Pohorelka 612,5, okolo řecko-katolického kostelíka jsme došli do Stebníku do restauračního zařízení. Může se zdát (zejména na mapě), že jsme urazili směšně krátký úsek. Každému bych ovšem doporučoval aby si přesun v takto „zvlněném“ terénu vyzkoušel a pak může teprve hodnotit. Já jsem se dostal o krůček blíže k poznání, proč vojáci C.a k.pěšího pluku č.28 přešli k nepříteli, protože trmácet se do takových kopců, když na vrcholu ani není výletní restaurace s Plzeňským Prazdrojem, tak na to bych se také…

Po krátké zastávce v restauraci ve Stebníku jsme již bez pana starosty dojeli automobilem přes Becherov na státní hranici do sedla Dujava 557,0 a pěšky jsme došli k dalšímu válečnému hřbitovu těsně u polské strany státní hranice. Tento hřbitov je u vrchu Dujava 676,6 značen na mapě, číslo hřbitova jsem si bohužel nepoznamenal. Pak už jsem bohužel musel do matičky Prahy a jen těsně jsem stihnul autobus z Bardejova.


Autor: Bernard Panuš

Fotogalerie