Andrea Graziani se narodil 15. června 1864 v městečku Bardolino u Gardského jezera. Odmala toužil po možnosti pomáhat své vlasti Itálii a není proto překvapením, že celý svůj život zasvětil službě v armádě. Svůj bojový křest prodělal při africkém tažení, kde v roce 1885 bojoval jako poručík proti Habešanům. Při své službě prokazoval vždy skvělou rozhodnost, inteligenci a smysl pro povinnost a tak není překvapením, že již na počátku první světové války zastával funkci velitele pluku bersaglierů (lehká pěchota) s nimiž se ještě stačil vyznamenat při řešení pomoci po zemětřesení v prostoru Avezzana.

Po vypuknutí světového konfliktu byl povýšen na brigádního generála a velel několika brigádám a divizím. Své mistrovské velitelské schopnosti pak prokázal na podzim 1917, kdy kryl se svojí 33. pěší divizí ústup italské armády od Caporetta a zastavil postup rakouského vojska na řece Piavě.

V březnu 1918 byl generálovi Grazianimu svěřen úkol vytvořit divizi Čechoslováků. Generál se úkolu zhostil s obrovským zájmem a odhodláním, které vycítili i samotní Čechoslováci a tak není divu, že se brzy dočkal od svých nových „hochů“ přezdívky „Náš táta“, na kterou byl náležitě hrdý a brzy se i on sám cítil jejich otcem a Čechoslovákem. S divizí prodělal všechny její bojové operace a vždy stál za ní a nikdy ji neopustil. Vojáky navštěvoval i na nejvíce nebezpečných místech jako byla Roncola Italiana. O to větší ránou byla zpráva o jeho odvolání a nahrazení generálem Piccionem. Poslední rozkaz Čechoslovákům vydal 24. října 1918: „Při loučení se od Vás, které miluji jako své děti, pravím Vám pouze: Buďtež jednotni, pevně sjednoceni, tak budete silni. Myslete pouze na vlast; pro vlast dejte vše!“  Ani po svém odchodu od divise na ní nezapomněl a vždy rád přijal pozvání do Československa, aby se setkal se svými „dětmi“. V lednu 1919 byl převeden do výslužby, ale nezůstal nečinný a své vlasti začal pomáhat hned v roce 1923, kdy se stal velitelem IV. raggruppamenti CCNN. Po odchodu od milice se stal prezidentem zavodňovací společnosti a pokoušel se zúrodňovat nehostinná pole v jeho rodném veronském kraji.

Jeho aktivní život skončil tragickou smrtí 26. února 1931, kdy při návratu z Říma vypadl z jedoucího rychlíku. Dodnes je nejvíce hodnoceným velitelem československých legií v Itálii.

přehlíkdka39. čs. střeleckého pluku gen. Grazianim

Autor: Bc. Jaroslav Karas