toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:81
Včera160
Tento měsíc:3022
Celkem:351653

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Čeček Stanislav Tisk Email

cecek

Stanislav Čeček

Mladším důstojníkem 1.roty České družiny

Po vypuknutí světové války sjelo se do starobylého slovanského Kyjeva na tisíc Čechů a Slováků, aby hájili právo svého národa na svobodu-byla založena Česká družina. Mezi dobrovolci nechyběl ani Stanislav Čeček, který se již od příchodu do Moskvy účastnil prací v českém spolku.

Činil to co mu kázalo svědomí a shodovalo se s výchovou, kterou mu poskytl jeho uvědomělý otec. Bez váhání vstoupil do tvořící se československé brigády-bez záruky, zda se osvobození vlasti podaří, však s o to větší nadějí a vírou ve vítězství spravedlivé věci. V srpnu 1914 se účastnil velké manifestace Čechů a Slováků pro osvobození slovanských národů na Tverské ulici v Moskvě.

30.8.1914 podepsal Stanislav Čeček přihlášku do České družiny. 11.9.1914 přijel do Kyjeva a byl zařazen k 1.rotě jako řadový vojín. Přibližně 6 týdnů po vstupu do České družiny byl jako bývalý poručík rakouské armády povýšen na podporučíka a ustanoven mladším důstojníkem roty.22.10.1914 odjela Česká družina na frontu.

Takto vzpomínal na Čečka jeho bratr spolubojovník, divisní generál Vladimír Klecanda: „Chopil se zbraně mezi prvními v předvoji, v České družině, a nic ho již nemohlo zviklat za těžká léta války. Svobodný, spravedlivý, dokonalý stát byl mu nadřízeným účelem, vše ostatní jen prostředkem. Utrpení, rány, smrt-to nejsou ztráty-jen cena vynaložená na dosažení konečného cíle. Čečkův rozum živil jeho lásku. S hrstkou bojovníků podjal se nadlidského úkolu-dovedl účelně volit prostředky, vyrostl ve vzor českého důstojníka. Chtěl, aby utrpení a ztrát v řadách drahých hochů bylo co nejméně. Pečoval o vojsko s otcovskou starostlivostí-znal čisté pohnutky, které bratry přivedly do legií-žádal moudré, účelné vedení boje, mluvil s vojskem-chtěl, aby voják znal vždy cíl a účel, aby sám mohl jednat v zájmu celku. Chtěl, aby vojáci poslouchali ne z donucení, ale rádi, ve jménu vysokého účelu.“ („Národní osvobození“ z 3-12 1930).

1.rota se proslavila řadou úspěšných rozvědek. Spolu s Čečkem střídali se v úloze vůdců zejména podporučík Petřík, Číla, Němec, Podmol a jiní. Jedním z prvních, kdo na sebe obrátil pozornost ruských důstojníků byl podporučík Čeček, který již po několika svých rozvědkách vynikal pohotovostí, svědomitostí a rozvahou.

Dále toho roku přešla Česká družina poprvé rakouské hranice mezi Radziwilowem a Brody, ovšem velký nedostatek střeliva a výzbroje roku 1915 donutil celou ruskou armádu k ústupu přes Karpaty zpátky na východ. Během ústupu přecházely k Rusům celé houfy rakouských vojáků bez boje-to pravděpodobně sklízela úspěch Čečkova propaganda. Letáky pro rakouské vojáky českého původu byly rozhazovány po vesnicích, ponechávány na opuštěných pozicích.

Mohutný ústup ruské armády byl provázen řadou nebezpečných akcí, při kterých se 1.rota velmi proslavila, velkou zásluhu měl na tom i Čeček. Při službě v 1.rotě se mu dostalo mnoha vyznamenán. Stanislav Čeček byl první český důstojník-„polný georgijevský kavalír“.

Velitelem 5.roty České družiny

11.července 1915 přišla k 1.rotě do Nemnice v Ruském Polsku zpráva, že podporučík Čeček je jmenován velitelem nově se tvořící 5.roty. Stanislav Čeček se tak stal prvním českým důstojníkem České družiny, kterému bylo svěřeno velení roty, do té doby byli veliteli rot pouze ruští důstojníci, a to i v České družině.

Nejmladší rota České družiny, 5.rota, se formovala na statku Trubakova, nedaleko Chlomu v Ruském Polsku, kde se nacházel tehdy i štáb České družiny. Rota byla složena nejvíce z mobilizovaných Čechů, kteří dříve sloužili v ruských plucích.

Už 20.7.1915 odešla rota pod velením podporučíka Čečka z Chlomu na frontu k dispozici náčelníkovi štábu XIV.armádního sboru, kde rota úspěšně plnila řadu úkolú při ústupových bojích 70.pěší divize.

V září 1915 odešla 5.rota k III.kavkazskému sboru, 21.pěší divizi, u které konali službu Čečkovi známí spolubojovníci-rozvědčíci z 1.roty, které 5.rota přišla vystřídat.

Na této části fronty-podél řeky Šary, Vygoňského jezera, Ogiňského kanálu až do Pinských močálů, 5.rota fungovala jako spojka mezi jednotlivými armádními sbory. Pod velením podporučíka Čečka byly zničeny přechody přes Ogiňský kanál, vyhledány přechody přes bažiny a zjištěny pozice nepřítele.

Velitelem 1.roty 1.čs střeleckého pluku

Podporučík Čeček byl 6.1.1916 odvelen k 1.rotě jako velitel. 25.1.1916 pochoduje se svou „Svatojiřskou“ rotou opět na frontu-je rozdělena do čet a určena pro jihozápadní frontu. Podporučík Čeček zůstává jako dispoziční důstojník u štábu armádního sboru v Tarnopolu a čety pracují pod velením mladších důstojníků, praporčíků:Vavrocha, Kosiny a Kaliny. 26.5.1916 odeslali ke štábu vojáci 1.roty náčrt nepřátelské pozice s 29 opevněnými místy. Během nočních rozvědek se našim vojákům dařilo přemlouvat rakouské vojáky k přeběhnutí, od těch pak získávali cenné informace, někteří z přeběhlých Čechů mohli zůstat u roty.Ruská armáda, za pomoci naší, připavovala jarní ofenzívu. Od 25.4. do 1.5. zúčastnil se Čeček, s dalšími důstojníky České družiny, kyjevského sněmování a pracoval tam i ve sjezdové komisi.

Čeček u Zborova

Poručík Čeček vypracoval podrobný plán zborovské bitvy, přeložil jej štábu armády a ten jej přijal bez připomínek. Při bitvě samotné Čeček opustil velitelské zázemí a aktivně se zúčastnil bitvy, která i jeho velkou měrou byla vítězná.

Takto vzpomíná na Stanislava Čečka účastník zborovské bitvy Ludvík Musílek, jeden z vůdčích zborovských organizátorů:,,S láskou a obdivem vzpomínám na Tebe, jak jsi nás vedl u Zborova, jak jsi zorganizoval své úderníky-granátníky, jak jsi je před útokem povzbuzoval a oni s Tvou věrou v srdcích první se prorvali rakouskými dráty a první vnikli do nepřátelské pevnosti. Tvé zásluhy u Zborova, Tvůj podíl ve zborovském vítězství jsou mnohem, mnohem větší, než je oficiální historie přiznává.“

Sotva minulo pár dní po bitvě u Zborova (2.7.1917), byl Čeček vyslán jako zástupce československé brigády k ministru vojenství Kerenskému a vyzískal si jeho svolení k organizaci velké československé armády, což do té doby nebylo podporováno. Tak nastal velký nábor dobrovolců do československého vojska na frontě, i v zajateckých táborech.

Za své činy v bitvě u Zborova byl vyznamenán křížem sv.Jiří 4.stupně, vyznamenáním, které za vlády cara bylo udíleno jen mužstvu, ale po revoluci, za vlády Kerenského, bylo nejvyšším, jaké mohlo být důstojníku uděleno. Poručík Čeček byl vyznamenán na návrh svých vojáků, dobrovolníků 1.roty.

Velitelem 4.střeleckého pluku Prokopa Velikého

6.9.1917 byla formována nová jednotka 1.čs.střelecké divize-4.střelecký pluk. Čečkovi, jako 1.čs.důstojníkovi byla svěřena funkce zástupce velitele pluku. Velitelem pluku byl jmenován plukovník ruské služby Šiškovský.

Když se Ukrajina prohlásila samostatnou, německá vojska pomáhala ukrajinské vládě proti ruským bolševickým vojskům. Ruská vojska se začala stahovat zpátky na východ a pro 4.střelecký pluk to znamenalo velmi obtížný odsun.

cecek2Stanislav Čeček - uprostřed v horní řadě

Bachmač

V bojích o strategicky důležitý železniční uzel Bachmač se 4.stř.pluk za Čečkova velení také velmi vyznamenal.Československé pluky mohou nerušeně projíždět, chráněny 4.stř.plukem a po úspěšné evakuaci Bachmače odjíždí 13.3.1918 i Čečkův pluk.

Přes Kursk, Voroněž, Tambov a Rtiščevo, Penzu, Ural a Sibiř do Vladivostoku putují vlaky 4.pluku, aby pak bylo vojsko přepraveno na francouzskou frontu. To vše se však nehodí do karet bolševické vládě která chtěla československé vojáky využít pro své účely. Vzhledem k vývoji politické situace byli z československých vojsk propuštěni všichni ruští důstojníci. Poručík Čeček se stal velitelem pluku. Bolševická vláda činí potíže československé armádě, která chce odcestovat ze země. V Čeljabinsku se koná sjezd zástupců čs.vojska a rozhodne o cestě do Vladivostoku i proti vůli sovětské vlády. Velení nad vojskem odevzdal sjezd do rukou tří nejschopnějších důstojníků:Čečka, Vojcechovského a Gajdy.

Velitelem Povolžské fronty

Rozhodnutím čeljabinského sjezdu dostal poručík Čeček za úkol vyvést penzenskou skupinu čs.armádního sboru z evropského Ruska na Ural a připojit ji ke skupině plukovníka generálního štábu Vojcechovkého, rozložené mezi Zlatoustem a Omskem. Přes nedostatečné materiální zabezpečení Čečkova skupina, čítající 8 000 vojáků postupovala přes Penzu (29.5.1918), Syzraň, Batraky, Tomylovo, Lipjagy, Samara, Buzuluk, Ufa, Stavropol, Inza, Simbirsk, 6.7.1918 se spojila Čečkova skupina na stanici Miňjar, ležící mezi Ufou a Zlatoustem, se skupinou Vojcechovského.

17.6.1918 byl Čeček povýšen na plukovníka a 18.6. určen na shromáždění členů dočasné sibiřské vlády a členů ústavodárného shromáždění samarského okrsku, dále zástupců francouzské mise a za souhlasu výkonného výboru čs.vojsk za velitele všech vojsk v osvobozených guberniích, samarské a ufimské, a to jak československých, tak ruské národní armády a kozáckých vojsk. Cílem Čečkových povolžských vojsk bylo vybudovat protiněmeckou frontu v Rusku ve spojení s celým ruským národem a spojenci. K tomu však bylo třeba svrhnout bolševickou vládu, což se nedařilo. Povolžská fronta se zhroutila, Čeček byl nahrazen plukovníkem Švecem.  

Velitelem Dálného východu

18.10.1918 odjel Čeček do Vladivostoku v úloze velitele Dálného východu, kde reprezentoval se zmocněncem Československé republiky dr.Girsou naši sibiřskou armádu a uplatňoval její zájmy u zástupců spojeneckých států.Poté co všichni českoslovenští vojáci po dlouhém čekání a tvrdým bojích opustili Rusko, generál Čeček také odjíždí z Vladivostoku.

cecek3

Generál Čeček ve vlasti

15.10.1920 se generál Čeček vrátil do vlasti. V Praze uvítán několika věrnými přáteli, v rodné Bystřici u Benešova očekáván svou matkou, zástupci obce a spolky, zejména sokolstvem, spolužáky. Všichni přišli přivítat svého rodáka, legionáře, hrdinu, slavného generála.Po repatriační dovolené byl generál Čeček 31.12.1920 jmenován zástupcem náčelníka hlavního štábu. Roku 1921 odjel do Francie jako posluchač vysoké školy válečné v Paříži. Dne 26.10.1923, po návratu z Paříže byl jmenován přednostou vojenské kanceláře prezidenta republiky. Dne 17.11.1924 se stává přednostou leteckého odboru. Dokázal opatřit finanční prostředky pro rozvoj letectví prostřednictvím „Masarykova leteckého fondu“. Zasadil se o urychlené vybudování vojenského studijního leteckého ústavu. 6.3.1926 dal Masarykův letecký fond popud k založení všenárodní letecké organizace-Masarykovy letecké ligy, na jejímž vzniku a chodu měl Čeček lví podíl. Od 28.10.1929 je generál Čeček velitelem česko-budějovické 5.divize. Při své pracovitosti si Čeček našel čas na své přátele, velmi intenzivně pečoval o pohodlí a důstojný život své matky, kterou velice miloval a ctil. Otec za války zemřel.

Věnoval se myslivectví, rybaření, hře v šachy. Byl ctitelem umění, zejména malířství a sochařství. Sám také maloval, především krajinky, v sochařství zejména modeloval zvířata.

Počátkem roku 1930 se Stanislav Čeček rozhodl o sepsání svých pamětí, chtěl podniknout studijní cestu ke Zborovu. Bohužel k této cestě již nedošlo. Generál Čeček je vážně nemocen a 29.5.1930 umírá. Celá vlast se v následujících dnech se Stanislavem Čečkem důstojně loučí. 6.června se rozloučila i Praha, po doznění státní hymny kondoluje prezident T.G.Masaryk příbuzným a hluboko se sklání před urnou.

Za svého života obdržel Stanislav Čeček 26 válečných vyznamenání a záslužných křížů.

cecek_sluzbaZe služby gen. Čečka v legiích

Na závěr bych se ráda rozloučila slovy uznání a díků vrchního velitele československé branné moci, prezidentem republiky, které bratr Čeček obdržel ještě za svého života:

„Pane generále! Působil jste jako náčelník vojenského oddělení mé kanceláře řadu let a uplatňoval zásady, kterými se řídil náš zahraniční odboj, naše legie. Za svoji oddanost a práci přijměte můj upřímný dík. V další službě, která Vás přivádí v bezprostřední styk s vojskem, přeji Vám zdar!“

T.G.Masaryk

(V Praze 11.3.1929)


Veškeré informace a citace jsme čerpala z  Metoděje Pleského „Bratr generál“, věnované památce Stanislava Čečka s přispěním spolubojovníků a přátel zesnulého a z vděčnosti za všechny legionáře.


Autor: Radka Růžičková