toggle

Stránky archivovány

 

Návštěvnost


Dnes:81
Včera160
Tento měsíc:3022
Celkem:351653

Anketa

V jakých legiích bojoval Váš předek?
 

Překlad

Czech Belarusian Bulgarian Chinese (Traditional) Croatian Danish Dutch English Estonian Finnish French German Greek Hungarian Italian Japanese Latvian Lithuanian Macedonian Norwegian Polish Portuguese Romanian Russian Serbian Slovak Slovenian Spanish Swedish Ukrainian
Nebeský Jan Tisk Email

Archívní dokumenty Jana Nebeského nejsou zajímavé tím, že by dopodrobna objasňovaly jeho působení v čs. legiích, ale jsou dobrou ukázkou prověřování „legionářství“ každého, kdo se o tento status podle zákona hlásil.

Jan Nebeský se narodil 7.1.1887 v Libovicích, v politickém okrese Slaný. Jeho domovskou obcí bylo právě město Slaný. Vzdělání měl „obecné“. Před válkou byl horníkem. Byl ženatý.

Do rak.-uh.armády byl odveden v roce 1910. V době války nastoupil službu v roce 1914 v Praze u c.k.zeměbraneckého pluku č.8 (k.k.Landwehr-Infanterie-Regiment No 8) v hodnosti svobodníka. Zajat byl 13.6.1916 u obce „Horodenky“.

V době od 20.7.1916 do 20.9.1917 pracoval v Jelizavetgradu, v Chersonské gubernii. Přitom od 20.3.1917 měl být členem zajatecké organizace v Jelizavetgradu, přičemž organizace měla být napojena na Svaz čs. spolků na Rusi, resp. na OČsNR.

Podle jednoho ze zachovaných dokumentů vstoupil Jan Nebeský 1.11.1917 do „Kornylova pluku“, tedy do Slovanského úderného pluku, několik týdnů před jeho dočasným faktickým rozpadem. Na stejném dokumentu, na kterém je informace z předchozí věty, vstoupil Jan Nebeský v červenci 1919 do „Kornilova praporu“. Lze předpokládat, že se nejednalo o nový vstup, ale o pouhé přejmenování stávající jednotky, které se uvádělo i v popisech služby legionářů. Podle jiných dokumentů do pluku vstoupil až 1.12.1917.

Demobilizován byl 30.10.1919 v Praze jako příslušník „Kornilova čs.praporu“. Při demobilizaci uvedl jako svou budoucí adresu Slaný, Fortenská 39. Dne 31.10.1919 byla v Praze Janu Nebeskému vystavena „Dovolenka“ s nárokem na jednu volnou jízdu po železnici z Prahy do Slaného. Na „Dovolence“ jsou ještě poznámky „Zdráv a práce schopen“ a „Má pouze plášť. Propuštěný jest oprávněn používati při slavnostních příležitostech legionářského stejnokroje“. Na druhé straně „Dovolenky“ je razítko Městského úřadu ve Slaném, ze kterého vyplývá, že Jan Nebeský byl ve Slaném hlášen od 5.11.1919. Druhá a poslední poznámka z reverzní strany „Dovolenky“ zní: „189 Vydán poukaz na 1.obč.oděv 10./1.1920“.

Jan Nebeský dosáhl hodnosti desátníka. Měl být vyznamenán „Řádem sv.Jiří I.stupně“. To se ale zdá velmi nepravděpodobné až nemožné. Zatímco medaile a kříže Sv.Jiří byl určeny pro mužstvo a poddůstojníky, řády byly určeny pro důstojníky. Uvedené skupiny vyznamenání se vydávaly postupně od IV., přes III. a II. až do I.stupně. Pokud by měl Jan Nebeský byť „jenom“ medaili Sv.Jiří, měl by i předcházející stupně medaile. Dále – vzhledem k datu svého vstupu do čs. legií, resp. ruské armády, resp. de fakto čs.jednotky protibolševické Dobrovolnické armády, by Jan Nebeský nestihnul získat výše uvedené vyznamenání. Od doby vstupu Jana Nebeského, ať již v listopadu nebo v prosinci, se pluk žádných bojů I.sv.války na frontě neúčastnil. Později, za boje proti bolševikům, uvedené vyznamenání dostat nemohl, protože u bělogvardějských jednotek na jihu Ruska bylo rozhodnuto, že za bratrovražedné boje občanské války nebudou udělována vyznamenání předávaná dříve za boj s vnějším nepřítelem. Mnohem pravděpodobnějším se jeví, že Jan Nebeský se zúčastnil Ledového pochodu a že měl vyznamenání za ledový pochod, které je na „svatojiřské“ stuze.

Nicméně, nyní se pokusím vrátit k Janu Nebeskému a netradičně sestavit portrét jeho životní cesty ze vzpomínek jeho spolubojovníků.

Podnětem k sepisování nucených „vzpomínek“ bylo zřejmě členství Jana Nebeského v legionářském spolku, ve vznikající jednotě Čs.obce legionářské a hlavně práce. Jednota čs.legionářů Slaný žádá ve svém dopisu kanceláři čs.legií (KLEG) ze dne 1.6.1921 „o vystavení legionářského průkazu“ Janu Nebeskému. V dopisu se uvádí: „…slouživší od 1./12.1917 u čsl.Kornylovského praporu v hodnosti desátníka, nyní zaměstnán u čsl.dráhy jako železniční zřízenec ve Slaném. Průkaz potřebuje velice nutně ku započítání legionářských let do služby a prosíme proto, by mu tento obratem pošty laskavě byl zaslán na adresu: Nebeský Jan, Slaný, Fortenská ul..“. Podepsáni jsou předseda a jednatel uvedené jednoty.

Dne 14.6.1921 se KLEG dotázal do Třebišova na Slovensko Hraničářského praporu č.10 na Jana Nebeského. Odpověď nese datum 27.6.1921: „Služební výkaz jmenovaného nemůže býti přiložen. Týž byl jmenovanému vydán přímo (na ruku) dne 5.12.1919. Průběh jeho vojenské služby nelze ze zápisků bývalého Kornilova praporu nikterak zjistiti. Jiné záznamy se zde nenacházejí.“. Pak vyřizování věci poněkud zapadlo.

Zdá se, že i ve Slaném se zdálo být vyřizování prvního dopisu poněkud zdlouhavým a proto z jednoty napsali další dopis, který došel KLEGu 26.1.1922: „Jan Nebeský, železniční zřízenec, Slaný, Na Skalkách č.808, žádá o potvrzení legionářské, jehož se nemůže domoci, ač má na ně právo, neboť: r.1917 vstoupil 1. listopadu do Kornilovského pluku, kulometné roty. …“. K částem dopisu se ještě vrátíme v příhodné době. Dopis se odvolává na 3 svědky: Josefa Stupka, šikovatele přímo z KLEGu v Praze, Františka Špačka a Antonína Kouteckého. Ještě se v dopisu dodává: „Kornilovský prapor mu oznámil, že potvrzení mu poslal, ale žadatel ničeho dosud neobdržel.“. Není zřejmé, koho v tomto případě Jan Nebeský žádal. Možná nástupnický Hraničářský prapor č.10. Podepsán je jednatel jednoty.

Patrně teprve tento druhý dopis odstartoval kolotoč dokazování, dotazů a korespondence napříč celou ČSR. Tak se to ostatně dělo i u mnohých jiných legionářů. Vzhledem k určitým sociálním výhodám legionářů byl dobrý každý den a měsíc legionářské služby navíc. Netřeba se ale dívat na takový přístup přezíravě. Mladý stát potřeboval svoje kádry a legionáři v drtivé většině dokázali svou věrnost i v letech II.sv.války. Pokud sestavíme odpovědi KLEGu v jakési časové ose, výsledek je možné vidět v dalších řádkách.

Prvním krokem do legií bylo mnohdy členství v organizaci zajatců a přihláška do čs.jednotek. Na zpětný dotaz uvedené jednotě ČsOL ze 4.2.1922 odpověděl jednatel jednoty 10.2.1922, že: „Jan Nebeský byl v revoluční organizaci od března v r.1917 v Jelizabetgradu – odešel do Kornilova pluku, tam jim vyhotovili dokumenty pro odchod z tohoto pluku, aby přešli do legií a sice byli naznačeni do Borispolu [byl tam Č.-s.záložní střelecký Husitský prapor-pozn.aut.], ale protože už se tam nemohli dostati, zůstali u českých rot tohoto Kornilova pluku.“

KLEG využíval i archív. Dne 16.2.1922 se „komise pro přiznání legionářského charakteru“ KLEGu ptá „ruské evidence“ KLEGu: „Jelikož br.Jan Nebeský byl v zajetí Jelizabetgrad sdělte nám jméno a adresu důvěrníka tamější organizace. Zároveň ať br.Jos.Stupka potvrdí, co jest mu o něm známo, též sdělte, zda svědci Špaček, Koutecký mají již char.(akter) legionáře.

Pracovníci ruské evidence 25.2.1922 sdělují, že: „Dle našich záznamů důvěrníky zajat.(ecké) organ.(izace) byli: Dragan Frant, Hubáček Josef a Doubrava Emil č.os.58037, typograf, … Na jeho žádost připojeno prohlášení br.Josefa Stupky.“.

Josef Stupka napsal: „Potvrzuji, že br.Nebeský Jan skutečně sloužil v Kornilovským úder.pluku, nemohu se však upamatovati, kdy do tohoto vstoupil. Jmenovaný se nenacházel v transportu, který v roce 1917 pod velením br.por.Janovského ze Žitomíru ku Kornilov.pl.na ukrajinu odejel [srovnej s poznámkou v životopisu Josefa Čečrdleho – pozn.aut.].

Vyjádření Špačka a Kouteckého se KLEGu nepodařilo zajistit. Zjistila však jiné svědky.

Vraťme se nejdříve k dopisu slánské jednoty ze 16.2.1922: „Jan Nebeský vstoupil do Kornilova pluku na stanici: Znamenka u Kyjeva [přeloženo-pozn.aut.], velitelem roty byl kapitán Milčev [jméno přeloženo, ale těžko čitelné, možná chyba – pozn.aut.], velitelem pluku Knjažencev (později zabit) bývalý adjutant gen.Kornilova [jméno přeloženo, jedná se o Něženceva – pozn.aut.]. … Dle našeho místního úsudku Jan Nebeský legionářem byl, má i Kornilovský mundur, četné dokumenty a vzpomínky, jimiž je znáti, že ve vojsku sloužil a že i v Praze se k němu zpět po návratu přihlásil. Jest železničním zřízencem, od počátku členem místní jednoty legionářské a trpí nyní tím, že se o potvrzení dříve nehlásil, že nemůže býti jmenován definitivním [jako železničář – pozn.aut.] jako druzí bratři legionáři. Žádáme tedy za laskavé příznivé vyřízení.“.

Dne 28.7.1922 došla odpověď Antonína Poka, t.č.železničáře, Božkov 184: „Pakli-že on prohlásí, že byl kuchařem u roty strojních pušek, tak se k nám přihlásil ve stanici Znamenka, odkud pokračoval s námi na Don do Novo-Čerkasu. Bylo to tak kolem listopadu roku 1917. Po prohlášení Česko-slovenské republiky v roce 1918 dne 20.prosince byl osvobozen vojenské služby a mohl se vrátiti do vlasti, což také učinil. Dne 25ho prosince byl Kornilovským úderným plukem řádně vyúčtován a (s) patřičnými průkazy propuštěn. Do vlasti přibyl v měsíci březnu 1919. Jestli on hlásí vstup až v Novo-Čerkasu, tak jest to o 1 a neb 2 měsíce později.“.

Slova o „osvobození z vojenské služby“ korespondují s částí dopisu slánské jednoty došlého KLEGu 26.1.1922: „30.prosince 1918 vystoupil z něho [Kornilovského pluku – pozn.aut.], aby se navrátil domů, tak jako druzí bratři počtem 19 a kteří již toto potvrzení mají. Cesta do vlasti trvala jim 5 měsíců. V Bukurešti odevzdali dokumenty br.poručíku Novákovi a zároveň seznam „Kornilovců“. Po návratu do vlasti sloužil od července 1919 v Kornilovském praporu v Praze [jedná se s vysokou pravděpodobností o Prapor Čechoslováků z Ruska – pozn.aut.] do 1.listopadu toho roku, kdy byl demobilizován. Důkazy o jeho přítomnosti má prapor Kornilovský, když listiny odevzdal.“.

Jedná se o první mě známou zmínku o tom, že před celkovou evakuací tzv.čs.Kornilovců odjel domů oficiálně ještě někdo jiný, konkrétně 19 výše zmíněných mužů, zřejmě zdravotně méně způsobilých ke službě.

Dne 15.3.1922 došel do podatelny KLEGu dopis od Emila Doubravy z Král.Vinohrad: „Na Váš dotaz, co je mě známo o br.Nebeském, můžu vám jen jedno sděliti, že dotyčného bratra vůbec neznám, jestli byl členem organizace si nepamatuji a do vojska našeho se vůbec nehlásil, alespoň ne mě, poněvadž když se organizace rozpouštěla, přijímal jsem jenom já přihlášky, bohužel bratra Nebeského ne.“.

Dne 26.7.1922 sděluje po urgencích Václav Hlavička, rotmistr Hradní stráže: „Znám br.Nebeského Jana od konce r.1917. Myslím, že sloužil v kulometné komandě [oddílu – pozn.aut.]. Přesných dat o vstupu a odchodu z Kornilovského pluku nemohu udati, neb jsem sloužil v kozáčí [kozácké – pozn.aut.] sotně a s jmenovaným jsem přišel málo do styku. Přesných dat mohou o jmenovaném udati: rtm.Horák Rudolf, MNO, evidence, přikl.gáž.Praha VII, Stupka Josef, MNO, KLEG.“.

Už před Hlavičkou sdělil dne 24.6.1922 rtm.r.l.Rudolf Horák, MNO, Evid.přihl.gáž.,Praha III, Chotkova 14: „Bratra Jana Nebeský-ho měl jsem příležitost poznati na podzim r.1917 a to když se k nám připojil, když jsme odváželi generála Kornilova na Don. Žádal, aby jsme jej vzali k sobě, že jede do legie a nemůže se tam dostati, jelikož bolševici měli už většinu stanic v rukou. Jeho žádosti bylo se svolením pluk.Kněžencova vyhověno a byl přijat do naší strážní roty. Původně jsme myslili, že ho vezmem zpět do čs.legie, ale že to nebylo možno, tak byl nucen zůstati s námi u generála Kornilova. Odeslali jsme jen kpt.Mejstříka do Kijeva, aby se o nás postaral, abychom se mohli s Donu dostat pryč. Jelikož se ale tento zpět k nám dostati nemohl, byli jsme nuceni v pluku gen.Kornilova zůstati. Mohu však říci, že jeho chování bylo vždy zcela bezúhonné a charakterní, jak se na legionáře patří.“.

Z 15.4.1922 z Frývaldova, ze Slovenska, je prohlášení mjr.Záleského z Hraničářského praporu č.7: „Vojín Jan Nebeský jest mě znám jen dle jména. Zda sloužil v Kornilově čs.praporu nemohu potvrditi. Udává-li však, že velitelem jeho byl kpt.Něžencev, pak sloužil v části „ruské“, kdež jeho službu nemohu potvrditi. Kpt.Něžencev pouze mě byl znám, byl ovšem již v r.1917 plukovníkem u pluku ruského a ne českého. Nemohu se dnes již upamatovati, nemaje po ruce prapor.rozkazy, zda jmenovaný byl k nám převeden z ruské části nebo byl pouze s námi repatriován.“. V tomto vyjádření se pan major několikrát mýlí, jak je zřejmé ze známé historie českých příslušníků Kornilovského úderného pluku v roce 1917.

Jak se podařilo „rozluštit“, pravděpodobně dne 30.4.1922 odpovídá na dotaz jeden z nejpovolanějších, bývalý velitel roty z Kornilovského úderného pluku, v době odpovědi mjr.Janovský, toho času čerstvě přemístěný z Pěšího pluku 28 v Praze-Vršovicích do Pěšího pluku 36 v Užgorodě: „Jméno Nebeský jest mi úplně neznámo, v 17.roce rozhodně v Kornilovském pluku nebyl. Dále Kornilovský pluk nebyl nikdy na stanici Znamenka, veliteli českých rot byl jsem já a por.Taibr, velitelem pluku kapitán Něžencev. Byl jsem v pluku až do jeho úplného rozvalu (12.XII.1917) a v té době žádný Nebeský v pluku nebyl. Nejvýše mohl vstoupiti do pluku v r.1918, když se pluk znovu formoval v Novočerkasku. Zprávu by mohl snad podati br.Jindřich Justin, jenž byl na Donu u pluku. Adresu bohužel neznám.“. Myslím, že při bližším pohledu si verze Nebeského a Janovského neodporují a Nebeský mohl v posledních dnech roku 1917 do skupinky vojáků pluku přijít.

Dne 22.8.1922 sděluje po urgencích František Kotěra, t.č.strážník v Praze VII, Policejní ředitelství v Praze: „Na dotaz…sděluji, že Nebesky přišel do Kornilovského pluku před vánočními svátky v roce 1917 a sloužil v pluku až do vánočních svátků v roce 1918. Dotyčný byl zapsán do čsl.legií již dříve, než-li do Kornilovského pluku přišel. S pluku odešel kvůli tomu, aby se mohl dostat domu. Zajisté další Vám bude známo z jiných případů bratrů, kteří v Kornilovském pluku sloužili….“.

Bez data, na kusu papíru je prohlášení Jana Rešla: Potvrzení Potvrzuji tímto, že Jan Nebeský sloužil u Kornilova pluku u kulometné roty od r.1917.“.

Rovněž bez data je prohlášení Antonína Ryšavého, hoteliéra, Praha II, Těšnov 7: „Níže podepsaný stvrzuje, že Jan Nebeský sloužil u Kornilovskýho pluku u roty strojních pušek od r.1917.“.

Více osobních svědectví v materiálech není.

Mezi tím vším vyřizováním poslali dne 12.6.1922 ze Slaného třetí dopis: „Naše jednota podávala již loňského roku k Vašemu oddělení žádost o přiznání a napsání legionářského průkazu pro našeho člena, br.Jana Nebeského ze Slaného, dobrovolce ruského úderného praporu Kornilovského. Jmenovaný je ve státní službě u dráhy a průkaz nutně potřebuje k propočítání služebních let. Legionářem skutečně je! Žádáme tudíž o brzké vyřízení jeho žádosti….“.

Rozhodnutí bylo k Janu Nebeskému co se týká vstupu ke Kornilovcům dosti benevolentní, co se týká konce legionářské služby (nikoliv vojenské) horší: „KLEG-komise pro přiznání legionářského charakteru přiznala charakter legionáře ve smyslu zákona z 24. Července 1919 č.462 Sb.zák.a nař.bratru Janu Nebeskému, nar.7./I.1887, Libovice, okr.Slaný od zařazení do Kornilovského praporu tj.od 25.listopadu 1917 do 30.prosince 1918….“.


Autor: Bernard Panuš