Dne 2. 9. 2010 pořádal 35. C a K pěší pluk z Plzně již tradiční bitvu z prostředí jižní fronty-tentokráte rekonstrukci bitvy na řece Soči.

Naše hradecká posádka složená z bratra Vorla a mě, posílená o Pavla Chvojku vyrážela v pátek odpoledne směr Praha Černý most.

Město Nymburk zažilo dne 18. září bouřlivý den. Pod historickými městskými hradbami se zde totiž konala bitva rekonstruující boje na východní frontě roku 1916, přesněji přechod řeky Styru. My jsme se této akce účastnili také a dosyta si ji užili.

Přestože jsem měl 26. 8. dovolenou, vstával jsem nedočkavostí o pět hodin dříve než obvykle. Již v 8 hodin jsem byl na nohou a netrpělivě očekával, kdy už konečně vyrazíme do země nekonečným možností - do Ruska! Když konečně přišel čas, pro změnu jsem zase netrpělivě vyhlížel Vencu, který na poslední chvíli doběhl autobus, který nás odvezl na autobusové nádraží, kde jsme se sešli s Radkem a odtud jsme vyrazili do matičky Prahy. Cestou jsme si užili velkou legraci s Vencou, který se oblečen do bílého trička a černých kalhot pokecal rajčetem na horní části těla a přilepil se na bílou žvýkačkou sedací částí těla.

Když nás před několika měsící oslovil Martin Klika z hradecké IR 18 s návrhem na společnou výstavu v obci Stračov, bylo jasné, že se bude jednat o zajímavou výstavu. V této obci totiž do legií vstoupilo hned 13 legionářů a tak se začalo pracovat na jejich životopisech. Čas kvapně ubíhal a tak už jsme vybírali poslední materiály, které na výstavě předvedeme.

Když jsem na konci loňského roku resp. na začátku letošního roku 2010 uvažoval nad tím, že bych se konečně mohl podívat, kam že to došla ruská císařská armáda a dobrovolci České družiny na přelomu let 1914 a 1915, a když mě napadlo, že by to mohlo zajímat i naše ruské přátele, netušil jsem, o jak skvělou akci nakonec půjde.

Díky Dimitriji Lobanovu z Permu jsem se vůbec poprvé dozvěděl o existenci úžasného KVH Beskydy z města Humenné. Já jsem se vlastně chtěl jen zeptat na co možná nejlevnější ubytování, ale celé nám to poněkud přerostlo přes hlavu.

V pátek 6.8. jsme byli už od rána všichni jako na jehlách - blížil se Mladějov, proslulá bitva, na které se každý rok prověří schopnosti a výdrž všech zúčastněných. Nemohu mluvit za ostatní, ale posádka našeho auta dorazila v dobré náladě a hned jsme se za pomoci Rusů začali starat o střechu, nebo spíše palatku, nad hlavou, neboť nebe hrozilo průtrží. Večer jsme vše řádně oslavili (nutno zdůraznit zásluhy našeho předsedy při odklízení bahna, většinu ho odnosil na vlastních zádech).

Na sobotu 31.7.2010 naplánoval známý propagátor čs. legií a čs. vojáků z let 1918-1919, předseda KVH Tatranci, Miro Bilský, další z akcí uvedeného klubu Tatranců, tentokrát k připomenutí příjezdu vojáků 7. č.-s. střeleckého Tatranského pluku do Nitry, která byla pluku určena jako posádka. Účast našich zástupců na akci značně ulehčila spolupráce s obětavými členy ČsOL jednoty Mladá Boleslav a také finanční příspěvek ústředí ČsOL.

Naši výpravu za osvětou skautů již od začátku provázela smůla a nezdar. Vše začalo zaspáním TŘÍ účastníků výpravy (s hrdostí musím prohlásit, že já jediný jsem z nich stihnul vlak, i když bez pomoci Kuby bych to nikdy nedokázal. Díky Kubo:-).

Z vlaku jsme vystoupili ve stanici Potštejn a vyrazili jsme za jasným cílem:restaurace Na Vochtánce. Zde jsme se dvakrát (někteří i čtyřikrát) vydatně posilnili a takto posilněni jsme se vydali zdolat metlu okolí Potštejna - Modlivý důl, kopec tak strašný že když se sem ve středověku uchýlil jeden zavržený mnich, ani se za ním nikomu nechtělo.

Dne 18. července se v Kokašicích u Stříbra uskutečnil nultý ročník bojové ukázky Karpaty 1916 organizované ČsOL, Klubem vojenské historie 33. čs. střelecký pluk „Doss Alto“ a IR 35. Z Hradce Králové a Prahy se v brzkých ranních hodinách vydala šestičlenná skupina Klubu přátel pplk. Karla Vašátky do těchto západočeských končin s napjatým očekáváním, neboť přesný program této akce nám byl až do poslední chvíle utajen.

Dne 11.7.2010 jsme v odpoledních hodinách vyrazili z Hradce Králové za jediným účelem: uctít památku pplk. Karla Vašátky, udatného reka jenž bojoval v československých legiích na Rusi. Po krátké zastávce pro květinu jsme vyrazili směr Litohrady, cesta ubíhala i v úmorném vedru dobře, znepříjemnila nám ji pouze objížďka v Častolovicích a raketa u Vamberka (modří vědí).

V rámci šestého ročníku festivalu muzejních nocí v ČR jsme vyrazili v pátek 21.5. směr Masarykovo muzeum v Hodoníně. Chvíli po páté hodině odpolední jsme se již sešli v počtu šesti legionářů a jedné zdravotní sestry u vchodu do areálu muzea. Tam již pro nás byly připraveny stolky, na které jsme postupně rozložili malou část ze sbírek členů našeho sdružení. Před devatenáctou hodinou se již začalo plnit nádvoří muzea návštěvníky všech generací a jelikož naše ležení bylo hned u vchodu, pozornost dětí i dospělých zaujaly naše sbírkové předměty.

Je tomu již pětašedesát let od doby, kdy skončila druhá světová válka. Bohužel však nelze vzpomínat jen na tuto šťastnou událost, ale je potřeba připomínat si i hrůzné osudy protibolševických bojovníků, kteří tou dobou žili na území ČSR. Jedním z mnoha byl i hrdina čs. legií gen. Sergej Vojcechovský, na něhož jsme chtěli návštěvou olšanských hřitovů vzpomenout. Naše cesta směřovala k pravoslavnému kostelu, na kterém je od roku 1995 (zásluhou výboru "Oni byli první") umístěna deska s následujícím textem :

Již je tomu 95. let od doby, kdy padl hrdinnou smrtí  praporečník roty „Nazdar“ Karel Bezdíček. Proto jsme velice uvítali pozvání na pietní akt v obci Sezemice, kde tento hrdina prožíval své mládí a kde mu také byl v roce 1925 odhalen nádherný pomník.Naše sobotní cesta směřovala  k sezemické radnici, kde se nás záhy ujal pan starosta Bohuslav Kopecký. Po vřelém uvítání jsme byli pozváni na drobné občerstvení při kterém jsme se dozvěděli poslední podrobnosti k následujícím pietním aktům. Jelikož je začátek května také výročím ukončení druhé světové války, uctění památek tak také patřilo českým protinacistickým odbojářům.

Při této výpravě uskutečněné za vydatné pomoci členů KVH Beskydy a zejména pana starosty obce Stebnik jsme navštívili konkrétní místa bojů v kopcích nad obcí Stébník. Pro ušetření času jsme se nechali první část cesty vyvézt automobilem pod sedlo Blechnarka (na mapě č.161 slovenského Vojenského kartografického ústavu a.s., ISBN 80-85510-28-6 mělo sedlo jen polské označení Przelecz Wysowska 610,0).

Na základě pozvání od spřátelených vojensko historických klubů KPVH Pardubicko a THJ IR 42, jsme se zúčastnili druhého ročníku bojové ukázky s názvem Bitva o Przemysl 1914-1915. Za náš klub jsme se zúčastnili ve stejnokrojích 2. roty, České družiny. V pátek k večeru jsme dorazili do ravelínu č.18 Terezínské pevnosti, kde se zrovna řadila vojska ke slavnostnímu průvodu městem. Proto jsme na nic nečekali a bleskově jsme se převlékli do našich nových slušivých uniforem České družiny a zařadili se do průvodu.

Tak jako i u čs.legionářů, tak i v současné České republice se slaví narozeniny jednoho z vůdců čs.odboje z doby I.sv.války a prvního prezidenta ČSR T.G.Masaryka. Na letošní rok 2010 připadlo kulaté, 160.výročí tohoto významného českého (československého) politika. Při uvedené příležitosti proběhly na několika  místech České republiky oslavy osobnosti T.G.Masaryka. Členové „Vašátkovců“ měli tu čest se několika těchto oslav zúčastnit, přirozeně ve spolupráci s jinými přáteli našich dějin i vojenské historie.

Přestože se historií čs. legií v Rusku již nějaký ten pátek zabývám, stále jsou události a místa, která jsem prozkoumal jen povrchně nebo vůbec ne. Ačkoliv to může znít překvapivě, dlouhou dobu jsem se téměř nezajímal o podrobnější studium bojů čs. legií v Rusku. Vedle mého zájmu o stejnokroje a symboliku to bylo na druhém až třetím místě. V posledních letech se to snažím napravit, i když jsem začal spíše od prostředku, od bojů občanské války v Rusku v roce 1918. Nicméně jsem z četby knih mlhavě věděl, že ruská císařská armáda došla až na východní Slovensko a že všeobecné nálady nejen mezi příslušníky České družiny a krajany v Rusku, ale leckde i doma byly takové, že ruský voják brzy přijde do Prahy. Touha jet na východní Slovensko tu byla. Koneckonců, považoval jsem to za ostudu, že jsem na Slovensku nebyl, když už jsem dokonce šlapal po Uralu.

Nový válečný hrob našich legionářů v Rusku.

Jsme velice rádi, že se naši členové mohli zůčastnit této velice významné akce. Je to již druhý obnovený hřbitov během posledních dvou let. Ve Sverdlovské oblasti, kde se oba obnovené hroby nacházejí totiž padlo velké množství našich legionářů při bojích s bolševiky.

Na starém ruzyňském letišti přistál letoun AČR s ostatky neznámého vojína padlého v bitvě u Zborova.

V předvečer 127. narozenin zborovského hrdiny pplk. Karla Vašátky jsme uspořádali menší pietní akt v obci Solnice, kde na průčelí domu, kde pobýval Karel Vašátko byl za první republiky instalována pamětní deska. Na Karla Vašátka jsme vzpomenuli přečtením několika vzpomínek jeho spolubojovníků, kteří nejlépe vystihovali  osobnost, statečnost a bratrskost tohoto duchem velikého čecha. Poté jsme se přesunuli do obce Litohrady kde se také K. Vašátko narodil. Na jeho rodném statku je umístěna pamětní deska s jeho bustou a pamětním věncem ( vytepaným dělostřelci ještě při bojích na sibiři). K pomníku jsme položili květinové dary a uctili památku Karla Vašátky povelem "k poctě zbraň". Nakonec jsme se zastavili na hřbitově v obci Solnice, kde byly  za protektorátu uloženy ostatky Karla Vašátky.

Počátkem roku 2009 se zrodil nápad uspořádat výstavu věnovanou královéhradeckým vojákům za první světové války a za tzv. 1. republiky. Výstavu jsme se tedy rozhodli situovat do Muzea východních čech na Eliščině nábřeží v Hradci Králové. Po počátečním zklamání v podobě prvního volného termínu až v roce 2010 přišla dobrá zpráva s tím, že je možné výstavu uspořádat v posledním patře muzea již tento rok a to již v květnu. Takže se naše situace razantně změnila a na přípravu výstavy zbývaly jen necelé čtyři měsíce. Představa výstavy byla taková, že se bude skládat ze čtyř na sebe navazujících a prolínajících se období dějin vojáků pocházejících z východních čech. První část měla být věnována rakousko-uherskému tradičnímu pluku č.18, který byl v Hradci Králové dislokován.