Stejně jako bratři z Prahy a Hradce Králové, tak i my plzeňáci jsme se zúčastnili tradičních oslav vzniku naší svobodné vlasti. Jako každý rok se jednalo o velkolepé oslavy, na kterých si každý občan našel něco, co ho zajímalo. Od rána v Plzni byly vstupy do různých kulturních zařízení za symbolických 28kč a nebo úplně zdarma.

Jako již tradičně, slaví pražsko-hradecká část Klubu přátel pplk. Karla Vašátka 28. říjen třikrát a ani letošek nebyl výjimkou.

Díky Československé obci legionářské bylo našemu klubu umožněno zúčastnit se odhalování pomníku padlým československým legionářům v Čeljabinsku. Klub reprezentoval předseda, Iceman a já. Naši trojici doplnil Honza Juřena z boleslavské ČSOL. Celá výprava pro nás započala v úterý večer v předsedově bytě, protože bylo nutné doladit stejnokroje, vyrobit a přišít rukávové štítky (na akci jsme reprezentovali jednotky, které se v Čeljabinsku nacházeli) a zopakovat pořadovku.

Zhruba po jednom roce se mě poštěstilo díky přízni a financím Československé obce legionářské vyjet do Ruska. Základním cílem výpravy byla dohoda o postavení památníku čs. legionářům v uralském městě Kunguru, účast na vojensko-historické konferenci „Občanská válka na Uralu“ v Kunguru, hledání hrobů čs. legionářů na místech bojů a další „diplomatické“ aktivity.

V neděli odpoledne jsme se vydali směr Trutnov, kde se v místním muzeu konal křest publikace s názvem Legionáři v boji za vznik Československa – Legionáři okresu Trutnov. Nelze nezmínit, že jedním z autorů je člen našeho klubu Bernard Panuš, který na křtu pochopitelně nechyběl. Tato akce byla zahájená v pět hodin odpoledne za hojné účasti jak autorů publikace, tak pozvaných hostů.

Za to, že se v letošním roce roztrhl pytel s výstavami na legionářské téma, mohou jedině naši kamarádi z Mladé Boleslavi. Jejich odhodlaní a pracovitost je někdy až neuvěřitelná. Nedávno mě tedy zastihla pozvánka na výstavu Legionáři mladoboleslavska a k mému překvapení se stal náš klub i spolupořadatelem výstavy. Dlužno říci, že z naší strany se tentokrát jednalo jen o materiální výpomoc a podporu na dálku.

Na výstavu jsme se Zdeňkem vyrazili  v pátek před čtrnáctou hodinou. Cesta ubýhala svižně a tak jsme za necelou hodinu stanuli před boleslavským hradem.

Každý z nás prožije v životě mnoho zlomových okamžiků. Já jsem jeden takový prožil na konci léta roku 2010, kdy jsem se společně s kamarády z Klubu přátel pplk. Karla Vašátky účastnil vojensko-historické konference na území Ruské federace. V rámci této konference jsme navštívili mnoho památných míst (Jekatěrinburg, Kynský závod, Kungur atd.) a také jsme se zúčastnili rekonstrukce bojů 3. pluku Jana Žižky z Trocnova s „vojáky“ rudé armády v Kynském závodě (oblast jižního Uralu).

Bojová rekonstrukce Mladějov-Blosdorf má v našich krajích už dlouhou tradici, proto pro nás bylo povinností se zde ukázat, ačkoli se nám termín kryl s jinými akcemi. V pátek odpoledne dorazil náš předvoj v síle dvou bodáků a jedné zdravotní sestry a při pohledu na blížící se smršť jsme se ihned dali do stavby stanu poblíž obrněného automobilu Juráš. Vydatný déšť nás zastihl při stavbě, avšak správný čs. legionář je nepromokavý (na rozdíl od jeho uniformy) a tak jsme pokračovali hlava nehlava.

Rekonstrukce bojů jsou pro náš klub příjemným zpestřením naší činnosti po měsících psaní textů na výstavy a hledáni životních osudů různých legionářů. O to více nás potěšilo, když nám přišla pozvánka od spřáteleného KVH Beskydy na bojovou ukázku přímo v místě bojů (mimo jiné i České družiny) u hory Kaštielik. Jelikož se akce měla konat za necelé dva měsíce, začali jsme mobilizovat naše síly a dokončovali přípravy na našem dobovém táboře.

Víkend 23. - 24.7. jsme měli nabitý akcemi (dvěmi). Čekal nás jeden z nejtěžších úkolů, tedy osvěta mezi dětmi, nadějí národa. V sobotu jsme měli sraz u Radka, který se sice neúčastnil, ale měl spoustu potřebného materiálu. Po nezbytných přípravách jsme se rozdělili do dvou vozů a vyrazili na první tábor v pořadí-za skauty na Sudslavu (zde šlo o druhý ročník této akce). Ačkoliv jsme bloudili hned po opuštění HK, s osádkou druhého vozu jsme se nakonec šťastně shledali v jednom motorestu (který možná ani nebyl při cestě). Po vydatném obědě už nebyl čas se zdržovat a vyrazili jsme směrem přímým.

Dne 10. 7. 2011 jsme vyrazili na již tradiční vzpomínku narozenin pplk. Karla Vašátky. Počátek pietního aktu byl naplánován na 14:30 před rodným statkem K. Vašátky v Litohradech. Po proslovu Radky, ve kterém vzpomněla na život a odkaz K. Vašátky, jsme položili věnec k pomníku a vyrazili jsme do obce Solnice, kde žil Karel se svou matkou po přestěhování z rodného statku.

Dne 2. července jsme se sešli v Malšově Lhotě u Hradce Králové, abychom si na místním náměstí u pomníku padlým v první světové válce připomenuli devadesáté čtvrté výročí bitvy u Zborova.

Pietní akt započal příchodem čestné stráže k pomníku a poté následovaly proslovy Bernarda Panuše a Jakuba Hlávka. První řečník velice poutavě vykresil hodnotu bitvy pro první odboj a její následný odkaz, jenž v období tzv. první republiky nesla a jenž bychom v dnešní době neměli zapomínat, naopak připomínat a vyzdvihovat.

Když se nám kamarádi z ČsOL Mladá Boleslav zmínili že budou pořádat výstavu ,,Legionáři trutnovska v boji za vznik Československa“, rádi jsme se jim nabídli, že pomůžeme jak našimi rozsáhlými sbírkami, tak vědomostmi a dovednostmi. Po několikaměsíčním maratonu příprav textové a obrazové časti, nastal den zúčtování. Proto jsme v pátek 10.června vyrazili směr Trutnov na pomoc při stavbě ve složení Kongo (pan předseda), Monika (paní předsedová), Vepřík (příznivec klubu) a Chroust (já).

Během letošní zimy jsme se sešli na střelbách s našimi kamarády z 18. C. k. řadového pěšího pluku a mimo jiné padla také řeč na plánované tradiční C. k. manévry. Pro zpestření této tradiční akce nám bylo nabídnuto podílet se na výstavě v prostorách zámku a zajištění legionářského dobového tábora. Neváhali jsme tedy ani chvíli a pustili se do příprav.

V sobotu 7. 5. 2011 jsme vyrazili spolu s kamarády z roty Nazdar směr Hradec Králové. Sobotní odpoledne jsme strávili tím, že jsme jim představovali krásy Hradce, jak z hlediska přírodě-architektonického (projížďka Hradcem až do Třebše), tak z hlediska kulturně-pohostinského ( výběrem prvotřídní restaurace) a v neposlední řadě z hlediska místně-folklórního :-). No, večer byl vskutku zábavný, ale předseda celkem brzy zavelel ke spánku, neboť nás v neděli čekal náročný den plný pietních aktů.

S radostí jsme přijali pozvání našich kamarádů z ČSOL jednota Mladá Boleslav účastnit se pietního aktu k uctění památky umučených československých důstojníků  vojenské odbojové organizace obrana národa u příležitosti 72. výročí okupace Čech a Moravy Německem. Pietní akt se konal v neděli 13. 3. 2011 v 14:00 stejně jako každý rok u kasáren prezidenta T. G. Masaryka v Jičínské ulici v Mladé Boleslavi.

Na zimní přechod Krkonoš, pořádaný našimi přáteli z Mladé Boleslavi, jsme se těšili již od minulého ročníku. Na Pivoňovu chalupu, kde jsme byli ubytováni,  jsme s předsedou dorazili se značným předstihem, rozhodli jsme se tedy nasát trochu horského vzduchu v místní hospodě. Pivo zde bylo dobré, po nějaké době se k nám přidali Venca a Pepa, nový nadějný člen naší roty. Krátce na to se ozval i Pivoň že mladoboleslavská skupina již dojela na místo a chalupa je tudíž odemčená, dopili jsme tedy dvě piva a vyrazili jsme.

Byl jsem osloven ze strany o.s.Lipový kříž – společnosti pro kulturní identitu, zda bych neudělal přednášku o čs. legiích v Rusku a protože rád vyhovím každému, koho čs. legie zajímají, ochotně jsem nabídnul mé znalosti. Přednáška se konala na tradičním místě, využívaném výše zmíněným občanským sdružením, na Novotného lávce 5 v Praze, v jednom z pronajatých sálů Českého svazu vědeckotechnických společností.

Jednou večer mi zazvonil telefon, na jehož druhém konci se ozval můj kamarád s tím, že jeden sběratel nedaleko Tábora rozprodává svou sbírku ČSR vyznamenání. Nelenil jsem tedy a oslovil Ondru a vyrazili jsme na výlet do jižních Čech. U pána jsme se pokochali mnoha zajímavými dekoracemi čs. legiářů. Myslím, že tam měl úplně všechny ( všechny typy a druhy řádu Sokola, Medaile Jana Žižky z Trocnova ve třech variantách, všechny plukovní medaile a mnoho dalšího). Nicméně pro finanční náročnost, jsme skončili u kochání.

O víkendu 8.-9.1. pořádali naši kamarádi z IR18 střeleckou soutěž spojenou s procházkou po bojištích z roku 1866 kolem Hrádku u Nechanic. Po zkušenostech našich bratří, kteří se zúčastnili minulého ročníku, a protože Hrádek není daleko od HK jsme věděli že se letos opět objevíme. Přijeli jsme již v pátek, protože jsme nechtěli nic zmeškat. V pátek jsme si však s našimi kamarády, které jsme nějaký čas neviděli, povídali pouze rozumně-přeci jenom jsme druhý den měli manipulovat se zbraněmi a navíc se ráno brzo vstávalo.